Před nějakou dobou jsem četla knížku Proč spíme (M. Walker, 2018). Autor tam kromě jiného popisuje projevy spánkové deprivace - prý se velmi podobají příznakům ADHD. Při čtení těch projevů se mi úplně živě vybavovalo období po narození prvního dítěte - období permanentního nevyspání.
Po čase jsem narazila na internetu na článek (nebo rozhovor, už nevím) s dětským psychologem. Uvedl, že když mu přijde do ordinace 10 dětí s podezřením na poruchu chování, tak se u 8 z nich nakonec ukáže, že mají "pouze" nedostatek spánku (což se pak řeší různými úpravami režimu). A jen 2 děti z 10 mají nějakou diagnózu.
Vůbec nechci tímto článkem zpochybňovat diagnózu ADHD. Tímto článkem chci jen říct, že dostatek spánku je pro pohodu dětí (a nejen dětí) opravdu důležitý. A že jestli vám dítě přijde neobvykle podrážděné, vzteklé a nespolupracující, stojí za to zamyslet se mj. i nad tím, jestli není dlouhodobě nevyspané.
Pozn. Ve zmíněné knize je na konci také několik tipů, jak vylepšit spánek, pokud má někdo se spaním problémy. Autor k tomu
dodává, že kdyby měl ze všech těch rad vybrat jednu jedinou tu
nejdůležitější, tak je to ta, že máme chodit spát a vstávat ve stejný čas, v pracovní dny i o víkendu. Také je tam kapitola o prášcích na
spaní (a zrovna tahle kapitola moc pěkné čtení nebylo).
Žádné komentáře:
Okomentovat