Nevýchova, jak jsem ji pochopila

Nevýchova je teď docela známá a diskutovaná, někdy vychvalovaná, jindy zatracovaná. Podle mě je to výborný koncept, i když to není nic nového. Jak jsem postupně četla různé knížky, tak jsem došla k tomu, že Nevýchova je vlastně takový kompilát, který autorka zpřístupnila v populární formě webinářů. Název Nevýchova je podle mého názoru dost nešťastně zvolený, řekla bych snad až hloupý a hlavně odrazující.

Sepsala jsem v bodech principy Nevýchovy tak, jak jsem je já pochopila.

1. Nevyvíjet na dítě tlak, tj. nenutit ho do ničeho, pokud to není opravdu nutné. Tlak vyvolává protitlak (akce-reakce).
2. Nezakazovat, pokud to není opravdu nutné. Naučit se trochu vyjít ze své komfortní zóny, odvážit se dítěti půjčit mu pod dohledem svůj telefon, odvážit se nechat ho pod dohledem něco krájet nožem atd. Tupě nezakazovat jen proto, že jsem líná věnovat čas a pozornost tomu, aby si něco vyzkoušelo. Nebo třeba že se mi nechce čekat, než dítě něco prozkoumá. Toto bohužel dělá spousta rodičů, že dítě slyší pořád jen ne, to nemůžeš, ne, to se nesmí, ne ne ne. Přitom by to při troše snahy ze strany rodiče klidně možné bylo a zákaz je zbytečný. A pak jsou samozřejmě situace, kdy je zákaz naprosto na místě (jsme u hranic rodiče) a rodič uplatní tzv. laskavé a pevné NE*. Zkrátka dítěti jeho požadavek odmítne, dle situace příp. krátce vysvětlí proč, příp. vyjádří lítost, že se nedá nic jiného v této situaci dělat, příp. vyjádří pochopení pro pocity dítěte, že je z toho smutné/naštvané. A nadále trvá na svém NE (a veškeré emoce, které přijdou, bere tak, že je to v pořádku - to že se dítě vzteká, že je smutné, že je mu to líto apod.). Může dítě zkusit zaměstnat jinak, nabídnout jinou činnost, nebo ho jen nechat vyvztekat nebo vyplakat třeba v náručí. Laskavé a pevné NE funguje zvlášť tehdy, pokud dítě neslyší NE NE NE NE celodenně a na každou prkotinu, ale skutečně jen v situaci, kdy opravdu něco nemůže. 
3. Emočně nevydírat. Tohle je hnusné, věty typu: Maminka bude smutná, když neuděláš to a to. Nebo: Toto hodné holčičky nedělají! Nebo: Okamžitě to chlapečkovi půjč, to od tebe není hezké, že mu to nechceš půjčit!** Dítě si na základě těchto vašich hlášek dělá o sobě úsudek! Do tohoto bodu bych zařadila ještě nálepkování: on je takový stydlín, ona je velká šikulka, on je trochu nemehlo, jí vždycky všecko hrozně trvá, on se takhle předvádí, ona je poslední dobou pěkně vyčůraná atd.
4. Nemoralizovat, neopakovat do zblbnutí, nevysvětlovat donekonečna. Toto je častý bod nepochopení Nevýchovy - jakože lidi si často mylně myslí, že Nevýchova je o nekonečném a trpělivém vysvětlování a domlouvání se. Nevím, jak vám, ale mně by za chvíli lezlo krkem, kdyby u mě někdo pořád stál a vysvětlovat a hustil do mě něco. Přestala bych ho po pár minutách poslouchat. Vysvětlovat věci je potřeba, ale musí se to dělat jednoduše a dítě tím nezahltit. A stačí to říct jednou, maximálně dvakrát. Dítě to slyší, vnímá - a to, že se podle toho hned nezařídí nebo něco neodpoví, NENÍ důvodem pro to, aby se mu informace opakovala! Pak opravdu směřujete k tomu, že vás začne totálně ignorovat, protože všechno říkáte 10× a ono ví, že to ještě 9× uslyší, tak vypne.
5. Předávat dítěti zodpovědnost, na kterou dítě v daném věku stačí.
6. Nedělat z dítěte „blbce“, věřit mu, že věci zvládne. Souvisí s předchozím bodem o předávání zodpovědnosti.
7. Přizvat dítě k řešení situace, neřešit věci za něj (opět souvisí s tou zodpovědností). Důležitý bod! Teda, důležité jsou všechny :-)
   
8. Vyjadřovat svoje potřeby a ptát se na potřeby dítěte.
9. Být připravná dítěti pomoct, pokud o to dítě projeví zájem.
10. Dávat najevo své emoce, popisovat je, popisovat emoce dítěte, nepřetvařovat se, být k dítěti upřímný, nelhat a nevymýšlet si ptákoviny (jako např. na pískoviště už nepůjdeme, pískoviště už spinká), neučit dítě, že zatajování je v pořádku (poslyš, tatínkovi ale nebudeme říkat, kolik stál ten kabát, to on nemusí vědět).
11. Snažit se na situaci podívat očima dítěte. Tohle mně osobně hodně pomáhalo při zvládnutí obtížných situací, když jsem s Nevýchovou začínala. K tomuto bodu bych přidala ještě to, že je velmi poučné snažit si představit, jak bych se cítila, kdyby se ke mně někdo choval tak, jak se právě teď chovám já k dítěti (Řvu na něj? Emočně vydírám? Nálepkuju? Tak takhle by se mi fakt nelíbilo, kdyby se ke mně někdo choval.) Pomůže to uvědomit si, že takhle ne, a zkusit najít jinou větu, jiné řešení situace.
12. Nevzbuzovat v dítěti strach (autorita postavená na strachu) a dítě neplácat, nefackovat (učíte ho tím vzorec chování „když něco (ne)chci, uplatním fyzickou převahu“ - a pak se divíte, že dítě někoho plácne, když jste ho to přitom sami naučili).

Rozhodně to není kompletní seznam. Snažila jsem se vypsat základní body. Určitě by se hodilo třeba ještě přidat: udělat si i čas pro sebe, abyste byly odpočinuté a v pohodě, protože spokojená maminka = spokojené dítě.

Ještě bych doplnila následující, i když si nejsem vědoma toho, jestli je to přímo z Nevýchovy anebo to mám spíš z literatury (ono vlastně všechny body, i ty výše uvedené, najdeme postupně v nejrůznější literatuře s tématikou výchovy):

• Vycházet dítěti vstříc, pokud můžu, tj. není to za mou hranicí (úzce souvisí s bodem č. 2 výše). Tím se to ono naučí a začne vycházet vstříc vám. Rodiče se bojí, že když budou dítěti moc vycházet vstříc, že ztratí autoritu a dítě si začne dělat, co bude chtít. Takto to ale nefunguje, protože jsou tu hranice. 
• Uvědomit si, že aktuální situace s dítětem není boj o moc. Nejde o to, abyste vyhráli, ale abyste společně našli vyhovující řešení. Nepřemýšlejte stylem "jak na něj, aby...", ale stylem "jak to společně udělat, aby...".

 

*) Hranice nastavujeme pevně a laskavě. Každé dítě potřebuje znát hranice, cítí se díky tomu jistě, v bezpečí a má v rodiči oporu. 

 
**) Velice „vtipné“ je, že v jednom okamžiku dítě slyší „Pěkně to chlapečkovi pujč.“ a za pět minut s jinou hračkou „Nechej to chlapečkovi, to je jeho.“ To je chaos, co?