Vychovávat děti je skvělá škola seberozvoje. Moje děti jsou pro mě velcí učitelé.
Cílem tohoto blogu je podělit se. Mě osobně
by potěšilo, kdybych podobné stránky našla v době, kdy jsem neměla v tématu
výchovy vůbec jasno a hledala jsem tu „správnou“ cestu. Slovo „správnou“ dávám
do uvozovek, protože názor by si měl udělat každý sám. Patent na výchovu rozhodně nemám.
Sama jsem vychovaná autoritativně a myslela jsem si, že stejně budu vychovávat děti, protože je to přece osvědčený a funkční model… Jenomže potom jsem zjistila, že to tak nechci, protože to dlouhodobě nefunguje a nesvědčí to mému vztahu s dětmi. A hledala jsem, jak to dělat jinak. Přečetla jsem pár knížek a to mi hodně pomohlo. Snad u každé jsem zažila nějaký ten AHA moment. Samozřejmě jsem se také dočetla věci, se kterými nesouhlasím nebo se třeba nehodí do našich podmínek (některé tipy v knihách amerických autorů). Svoje názory na výchovu ale nestavím jen na přečteném, je potřeba zohlednit povahu dětí, povahu svou, intuici, osobní zkušenost s výchovou od mých rodičů ad.
Uvědomuji si, že jdu dětem příkladem. Takže se chci chovat tak, jak bych chtěla, aby se chovaly mé děti. Není to pro mě jednoduché, ale vytrvale na tom pracuju. Třeba netrpělivost. Že jsem netrpělivá, to o sobě vím už dávno. Ale nikdy mě vlastně nic nedonutilo s tím opravdu něco dělat. Až narození prvního dítěte. Nebo třeba impulzivnost, sebeovládání. A dalo by se pokračovat dál.
Vychovávat děti je zkrátka skvělá škola seberozvoje.
Upozorňuji, že udržování tohoto blogu pro mě není VŮBEC PRIORITOU. Takže nové příspěvky se budou objevovat jen zřídka.