Je dítě náš partner nebo ne?

Respektující neboli partnerská výchova v některých rodičích vzbudí vlnu nesouhlasu svým názvem - připadá jim, že dítě přece nelze brát jako partnera. Je to tak, se vším všudy nelze. Dítě nemá zkušenosti jako my, spoustě věcem nerozumí, neví si rady se záchvaty vzteku, třeba ještě ani nemluví a tak dále. Tak proč se tomu teda říká "partnerská" výchova? Protože i přes vše výše uvedené je lepší dívat se na dítě jako na partnera než jako na našeho podřízeného.

Méně zákazů = lepší spolupráce

Volné pokračování článku O trestech, protože zakazování jde s tresty ruku v ruce.

Obecně dítěti dovoluji hodně věcí a je často po jeho, pokud to pro mě není problém. Je mi jedno, jestli si např. nedá kalhoty a běhá po dvorku v trenkách, když je teplo. Nebo že nejde domů hned, ale chce si nejdřív něco dodělat. Prostě většinu věcí považuju za nepodstatné a nemám důvod mu nevyhovět. Trvám jen na důležitých věcech (ostatně tohle doporučuje i autorka v knize Jak žít a nezbláznit se). Tím, že dítěti často vyhovím, když můžu, nemá tolik potřebu vzdorovat a něco si vynucovat. Když pak něco potřebuju, většinou bez problému spolupracuje. A když mu něco zakážu, tak se nevzteká, protože ví, že je to důležité - kdyby nebylo, tak bych mu to přece dovolila, že jo. 

O trestech

...aneb když dáváte na zadek a poroučíte, nemůžete přece čekat nastavení na spolupráci, ale jen vzdor a vztek.

Téma tresty jsou ve výchově téma s velkým T. Použiji několik citací z knihy AHA rodičovství. A průběžně připíšu pár svých postřehů. 

Z knihy Aha rodičovství:

Trestat dítě není v pořádku, ale řada rodičů to dělá, protože

Poznámka ke snaze o porozumění dítěti

Úhel pohledu rodiče může vypadat takto: dítě to udělalo schválně, chtělo ublížit (musím ho potrestat).

Ale existuje i úhel pohledu dítěte: TŘEBA mu to vypadlo z ruky, třeba chtělo jen něco zkusit, ale nepovedlo se to, třeba se na někoho/něco zlobilo a nedokázalo to ventilovat jinak, třeba to někde vidělo a zopakovalo to podle toho,...

Je škoda, když je rodič se svým soudem rychle hotov. Bohužel tím mnohdy může zranit city dítěte. A to se pak může v důsledku toho do sebe uzavřít, může začít být schválně víc zlé nebo být ustrašené apod. 

Není od věci snažit se porozumět.

Je nevyspané nebo má ADHD?

Před nějakou dobou jsem četla knížku Proč spíme (M. Walker, 2018). Autor tam kromě jiného popisuje projevy spánkové deprivace - prý se velmi podobají příznakům ADHD. Při čtení těch projevů se mi úplně živě vybavovalo období po narození prvního dítěte - období permanentního nevyspání.

Jak reagovat na dětské záchvaty vzteku?

To je velmi častá otázka. Sepíšu tady, co jsem vyčetla, zkusila a funguje.

Ohledně záchvatů vzteku mi nejvíc pomohla informace z jedné knížky, kde autorka podrobně popisovala, jak a v čem je dětský mozek ještě nevyzrálý a jak se to projevuje (konkrétně jde o knihu AHA rodičovství). Ono to nedělá schválně, ono prostě jen neví, co se děje a reaguje tak, jak reaguje. To mi pomohlo dívat se na ty vzteklé výlevy daleko víc v klidu a shovívavěji. 

Nevýchova, jak jsem ji pochopila

Nevýchova je teď docela známá a diskutovaná, někdy vychvalovaná, jindy zatracovaná. Podle mě je to výborný koncept, i když to není nic nového. Jak jsem postupně četla různé knížky, tak jsem došla k tomu, že Nevýchova je vlastně takový kompilát, který autorka zpřístupnila v populární formě webinářů. Název Nevýchova je podle mého názoru dost nešťastně zvolený, řekla bych snad až hloupý a hlavně odrazující.

Sepsala jsem v bodech principy Nevýchovy tak, jak jsem je já pochopila.