...aneb co místo trestů, zákazů a strašení autoritou?
Souhrnný článek s přehledem (určitě ne všech) respektujících způsobů, jak přistupovat k dítěti. Většina už zazněla v jiných článcích na tomto blogu.
- Než něco zakážu, zamyslím se nad tím, jestli je opravdu nutné to zakazovat: Není to jenom moje lenost a pohodlnost, že se mi třeba nechce při tom na dítě dohlížet nebo prát zašpiněné oblečení nebo se mi nechce vymýšlet bezpečnější alternativu/podmínky toho, co chce dělat?
- Nabídnout alternativu: Přesměruji dítě na místo, kde daná činnost nevadí, zajistím bezpečnost (např. místo klacku mu dovolím molitanovou tyčku), odklidím z dosahu nebezpečné věci, nabídnu podobnou činnost, která je pro mě ok.
Sem jen doplním, že pokud nefunguje zákaz ani nabídnutí alternativy ani nic jiného, je potřeba zamezit dítěti v činnosti jinak, např. vezmu ho za ruku a odvedu jinam, odejdeme z hřiště, nebezpečnou věc mu vezmu apod. Na vytyčené hranici trvám (někdy se kvůli tomu dítě vztekne).
- Přizvat dítě k řešení: Řešíte-li s dítětem problém, zeptejte se, co navrhuje, jak by to řešilo nebo třeba co by dělalo na vašem místě.
- Vyjadřovat své potřeby a ptát se na potřeby dítěte: Hodí se také např. při konfliktech sourozenců - pokud se rozhodnete do konfliktu vstoupit, vyptejte se postupně každého dítěte, co ono vlastně v danou chvíli potřebuje/potřebovalo.
- Snažit se pochopit pohled dítěte
- Využívat přirozený důsledek: Zmíněno v článku O trestech
- Naučit se uzavírání dohod: Zmíněno v tomto článku
- Používat popisnou zpětnou vazbu: Zmíněno v tomto článku
- Vrátit se k proběhlé události později v klidu: Lze použít jako nenátlakovou formu, kdy dáte najevo, jak nějakou věc udělat líp. Zmíněno v tomto článku.
- Umět se omluvit
- Chovat se tak, jak byste chtěli, aby se chovalo vaše dítě: jdete totiž vzorem.
Pozn. U nejmladších dětí (do cca 1,5-2 let) může také dobře fungovat odvedení pozornosti.
Část výše uvedených bodů můžeme zařadit do kategorie KOMUNIKACE. Přidávám ještě několik dalších tipů na respektující způsob komunikace (volně převzato z knihy Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly):
- Poslouchejte dítě pozorně a ne stylem "jedním uchem dovnitř, druhým ven"
- Neudílejte hned rady a nevyjadřujte hned postoj k tomu, co dítě sděluje. Prostě poslouchejte a dávejte najevo, že vnímáte (slova jako hmm, chápu, aha,...)
- Místo popírání pocitů (ale vždyť se přece nic nestalo, tak co tak pláčeš) pocity jen pojmenujte (ty jsi smutný, že...)
- Místo nadávání a nálepkování (zase je tu vylitá voda, ty jsi tak nepozorný) jenom popište, co vidíte (vidím, žes rozlil vodu)
- Místo vyhrožování (jestli ještě jednou..., tak...) dejte informaci nebo popište svá očekávání (knihy patří do police)
- Místo útoků a okřikování (neotravuj mě už konečně) popište svoje pocity (Nelíbí se mi, když... Naštvalo mě, že... Potřebovala bych, aby...)
- Místo dlouhých proslovů a vysvětlování (už několikrát jsem na tebe volala, že... a ty přitom pořád...) použijte slovo nebo krátkou větu (pyžamo).
- Starším dětem můžete zkusit napsat vzkaz (třeba na dveře od ložnice: pssst, ještě spíme)
- Zadejte dítěti činnost, kterou vám v dané chvíli může pomoct (dej prosím do košíku dvě mléka)
- Dejte dítěti na výběr z možností, kterou jsou pro vás ok (můžeš jít za ruku nebo se vézt v nákupním košíku)
- Nesouhlas vyjadřujte jasně (nelíbí se mi, když...) bez napadání osoby dítěte (neumíš se vůbec chovat, jsi nezodpovědný, sobecký,...)
- Ukažte dítěti, jak danou věc napravit
- Místo zahrnutí dítěte otázkami po příchodu domů ho jen s radostí přivítejte
- Místo okamžité odpovědi na otázku zkuste odpovědět "a co myslíš ty?" nebo "hmm, kde bychom to tak mohli zjistit?"
- Místo obecných frází (jéé, to je krásný obrázek) popište, co vidíte (tady vidím kytičku a tady je velké modré auto) a/nebo oceňte danou vlastnost dítěte (to tě muselo stát hodně úsilí a času, tomu říkám vytrvalost)
A kam dál? Třeba k článku Nevýchova, jak jsem ji pochopila.
Žádné komentáře:
Okomentovat