Respektující rodičovství nezačne zázračně fungovat ze dne na den. U malých dětí do cca 6 let ale začne fungovat v řádu pár týdnů. A jestli zrovna začínáte, tak se připravte také na naschvály, scény, ječení apod. Ale pokud takové situace ustojíte v rámci zásad respektujícího rodičovství (takže nekřičet, být nad věcí, vysvětlit, trvat laskavě a pevně na svém, nevyčítat, netrestat atd. atd. a příp. se k tomu vrátit třeba večer nebo zkrátka po scéně v klidu a ještě to krátce probrat) a tohle vydržíte dělat pár týdnů, tak začnete konečně sklízet ovoce.
Ono to může nejdřív vypadat, že dítě si z toho nic nevezme a je mu jedno, co a jak mu říkáte - ale nebojte, jste pro něj nejdůležitější člověk na světě, to víte, že si z toho něco vezme. Ale vezme si z toho, co mu říkáte, tím víc, v čím větším klidu a pohodě při tom bude (když na něj začnete křičet a vyhrožovat trestem, tak se jeho mozek přepne do „jiného módu“ a nic moc nepřijímá, spíš přejde do obrany nebo útoku, strachu z trestu apod.)
Je dost možné, že dítě novou situaci bude nejdřív testovat, protože potřebuje uvěřit tomu, že se něco změnilo, že už nejste ten ukřičený trestající rodič ale respektující rodič. Pokud už se s ním jde líp domluvit, můžete mu to klidně říct, že ode dneška to zkoušíte dělat jinak. Čím víc je mezi vámi narušena důvěra a čím je dítě starší, tím déle to obnovení důvěry trvá a u puberťáka musí být rodič opravdu hodně vytrvalý, třeba počkat na změnu i půl roku nebo dýl.
Pokud si myslíte, že jednou dvakrát třikrát dítěti něco hezky řeknete, usmějete se, obejmete ho, vysvětlíte - a ono se začne jako zázrakem chovat rozumně a ohleduplně, tak to je docela naivní představa. Musíte nejdřív změnit sebe a svůj přístup (to je samo o sobě hodně těžké, když je člověk zajetý v těch autoritativních kolejích) a dítě na to potom bude reagovat. Protože děti jsou reaktivní - ony reagují na rodiče, rodič je ten, kdo určuje způsob, jak spolu budou rodič a dítě komunikovat, jak ta atmosféra bude doma vypadat. Dítě to „opíše“ od rodiče, prostě princip vzoru.
To je na respektující výchově asi nejtěžší - být přesvědčen o tom, že to bude fungovat a vytrvat, nesklouzávat zpátky k direktivnímu přístupu, křiku, zákazům, příkazům, trestům, emočnímu vydírání, nálepkování, vyhrožování a dalším podobným komunikačním „lahůdkám“.
Žádné komentáře:
Okomentovat