Příklad respektující komunikace

Když komunikujete respektujícím způsobem, tak nekřičíte, vysvětlíte, trváte laskavě a pevně na svém, nevyčítáte, netrestáte, nevyhrožujete trestem atd. a k dané situaci se třeba ještě znova vrátíte, až bude "po scéně" a ještě to krátce proberete.

V jedné diskuzi byla popsána následující situace s žádostí o konkrétní návod, jak reagovat respektujícím způsobem - a ne zase číst jenom ty "obecné teoretické kecy" viz předchozí odstavec.

Kluk (5 let) celý od bláta vběhl (i přes upozornění maminky) na návštěvě u tety z předsíně přímo do pokojíčku do postele a začal v ní skákat. Maminka, která "jede podle Nevýchovy" v klidu přihlížela a vysvětlovala, že zablácený v posteli skákat nemůže a že to bude muset teta všechno prát. Klukovi to bylo jedno, skákal dál.

Příklad jiného a respektujícího řešení:

• Máma: "Počkej, počkej, tohle ne!" (dítě zadrží, aby nic nezablátilo, vymezuje hranici a dělá to rychle, aby dítě nestihlo vběhnout dovnitř)
• Dítě se chce vysmeknout a má velkou srandu z toho, že zablátí postel.
• Máma: "Nemůžu tě nechat skákat zabláceného na posteli, všude by bylo bláto" a pokud možno ještě přidá něco legračního, "a bylo by to tady jak u Prasátka Peppy, když skáče v blátivých loužích." (říct něco legračního je dobrá strategie, dítě se přeladí, příp. jdou smíchem emoce ven, jak se dočtete v knížce AHA rodičovství)
  
• Dítě se třeba začne vztekat, že chce skákat zablácené v posteli a ječí.
• Máma (v klidu): "Nojo, já vím, že by se ti tam chtělo hned vlítnout a skákat, ale nejde to." (trvá pevně a laskavě na svém).
• Nechá dítě vyvztekat, klidně ať se válí po zemi a ječí, je u něj. Když ji vnímá, může zopakovat třeba „Vidím, že tě to fakt strašně rozčílilo, že nemůžeš“.
• Až se dítě uklidní, dřepne k němu, zeptá se, jestli už je to lepší, nabídne náruč (ale některé děti se v těchto chvílích mazlit vůbec nechtějí). Pokud je celé od bláta a nechce se zablátit, tak mu nejdřív pomůže sundat oblečení a nabídne pomazlení potom. Dítě se stejně nejspíš při převlékání zaujme něčím jiným a tím je situace uzavřená.

Příp. se dá místo zákazu nabídnout alternativa - třeba že si může v posteli pořádně zaskákat, až si sundá to zablácené oblečení a umyje se. Nebo že může jít ještě na chvíli ven a skákat venku. 

Příp. je možné večer v klidu nebo už cestou domů z návštěvy situaci ještě jednou probrat. Ale třeba já osobně bych tuto situaci už neměla potřebu rozebírat - dítěti byla vymezena hranice, ono se vzteklo, vyvztekalo a jedeme dál.

A samozřejmě pokud dítě při svém vzteklém výlevu zablátilo celou předsíň, společně s mámou to pak uklidí, aby to nemusela uklízet teta.

Podstatné je podobným způsobem řešit situace dál a dál, nevracet se k nadávání, trestání, vytrvat a dítě postupně začne reagovat vstřícněji.